Historie
V 19. století došlo u révy Vitis vinifera v klasických evropských vinařských oblastech k několika ohniskům chorob révy. Tato ohniska byla způsobena škůdci, vůči nimž tyto vinné révy postrádaly odolnost. Nemoc se přenášela na vinné révě přivezené do Evropy jako botanické exempláře amerického původu. Mezi tyto škůdce patřila nejen velká francouzská plíseň způsobená mšicí Phylloxera vastatrix, ale také padlí a další choroby způsobené houbami.
Plíseň napadá orgány révy, zejména listy a hrozny. Poprvé byla pozorována na jihozápadě Francie v roce 1878, a trvalo dlouho než vědci našli lék. Jen náhodou jeden z vědců, Alexis Millardet, potvrdil svůj již pokročilý výzkum v objevování léku. Alexis Millardet, profesor botaniky na Přírodovědecké fakultě v Bordeaux, během cesty do Médocu v říjnu roku 1882 byl ohromen skvělým výkonem vinic podél silnice, v Château Ducru-Beaucaillou v Saint-Julien-Beychevelle (Médoc), u Nathaniela Johnstona.
O tomto postřehu se svěřil správci statku s výkonnými vinicemi Ernestu Davidovi (1845-1932), který mu řekl, že v Médocu bylo zvykem nanášet směs síranu měďnatého a vápna na vinice u cest, aby odradila nájezdníky, kteří kradli hrozny. A aby odradila kolemjdoucí od konzumace hroznů, protože tato úprava byla viditelná a hořká. Alexis Millardet zkoušel řešení proti plísni doma na několika vinicích, aby pozoroval její vývoj. Se svým přítelem Ulysse Gayonem, profesorem chemie na Přírodovědecké fakultě v Bordeaux, bylo v terénu aplikováno mnoho laboratorních experimentů. Byli oprávněni pracovat na vinicích Château Ducru-Beaucaillou v Saint-Julien a Château Dauzacv Labarde, oba patřící obchodníkovi Nathanielovi Johnstonovi. Tyto dvě nemovitosti spravoval stejný muž, Ernest David, který jim pomohl uvést do praxe ve dvou nemovitostech Nathaniela Johnstona řešení studovaná dvěma výzkumníky (A. Millardet a U. Gayon). Stejné experimenty se uskutečnily v Château Langoa u Monsieur Barton's v Saint-Julien, které řídil Monsieur Toy, bývalý student Národního agronomického institutu v Paříži.
Směs z modré skalice ("směs Bordeaux") obsahovala asi 3 kg síranu měďnatého a jeden kilogram nehašeného vápna rozmíchaných ve 100 litrech vody. Pokusy trvaly od roku 1883 do roku 1885 a byly průkazné, protože v roce 1886 bylo padlí potlačeno.
Ve Francii je proto použití směsi Bordeaux také známé jako Millardet-Davidova léčba.
Je zajímavé poznamenat, že tento objev učinili ve stejné době také Burgundové.
Následně se začaly používat roztoky oxychloridů mědi, hydroxidu měďnatého a oxidů měďných.
Hlavní použití
Kromě použití proti plísňovým infekcím na vinné révě je Bordeauxská směs také široce používána pro potlačení plísně bramborové, kadeřavosti listů broskvoně a strupovitosti jablek. Ačkoli může být Bordeauxská jícha špatná pro životní prostředí, někteří zastánci ekologického zemědělství umožňují její použití, takže postřik modrou skalicí je stále často používán ekologickými zahradníky v některých částech světa.
Vzhledem k tomu, že ionty mědi z modré skalice se hromadí v půdě, neustálé používání způsobí znečištění těžkými kovy. Měď se také bioakumuluje v organismech. Ve většině zemí Evropské unie je proto nezákonné ji používat s výjimkou Belgie, Kypru, Francie, Řecka, Maďarska, Itálie, Malty, Portugalska, Rumunska a Slovinska [1].
Bordeauxská jícha se používá nebo se používala na ovocné stromy (broskve, jabloně, meruňky, švestky) před květem a po sklizni. Bordeauxská směs se také používá na brambory, rajčata, vinnou révu, jahody a mnoho dalších rostlin:
- původně k ochraně vinné révy před plísní, na základě pozorování vinařů, kteří své révy ošetřovali „jedovatým vitriolem“, aby odradili zloděje hroznů;
- k léčbě nebo omezení množení některých houbových chorob (kadeřavost listů broskvoně, padlí, strupovitost, rakovina atd.);
- k léčbě některých bakteriálních onemocnění (bakterióza atd.).
Způsob působení
Bordeauxská směs dosahuje svého účinku pomocí iontů mědi (Cu 2+). Tyto ionty obsažené v modré skalici ovlivňují enzymy ve sporách plísní takovým způsobem, že brání klíčení. To znamená, že směs Bordeaux se musí používat preventivně, ještě před tím, než udeří houbové onemocnění.
pH Bordeauxské směsi je 7 nebo mírně nad 7.
Nutné je, aby byly postřikem z modré skalice důkladně pokryty celé rostliny. Bordeauxská jícha dobře přilne k rostlině a vydrží na ní i během dešťů, i když z dlouhodobého hlediska je deštěm smývána. V praxi se aplikuje jednou ročně, v zimním období. [2] Nebo od poloviny jara postupně v několika opakováních.
Příprava
Bordeauxská směs se připraví tak, že se CuSO4 a vápno rozpustí odděleně ve vodě a poté se smíchají. Oxid vápenatý (pálené vápno) a hydroxid vápenatý (hašené vápno) poskytují stejný konečný výsledek, protože se při přípravě používá přebytek vody.
Obvyklým způsobem popisu složení směsi je udávat hmotnost CuS04, hmotnost hydratovaného vápna a objem vody v tomto pořadí.
Procento hmotnosti CuS04 k hmotnosti použité vody určuje koncentraci směsi. Typická 1% Bordeauxská směs by tedy měla vzorec 1:1:100, přičemž první „1“ představuje 1 kg CuSO4 (pentahydratovaná modrá skalice), druhá „1“ představuje 1 kg hydratovaného vápna a „100“ představuje 100 litrů (100 kg) vody. Protože CuSO4 obsahuje 25 % mědi, obsah mědi v 1 % směsi Bordeaux by byl 0,25 %. Množství použitého vápna může být nižší než množství CuS04. Jeden kg CuSO4 ve skutečnosti vyžaduje pouze 0,225 kg chemicky čistého hydratovaného vápna k vysrážení veškeré mědi. Dobré značky hydratovaného vápna jsou nyní volně dostupné, ale protože i ty se skladováním zhoršují (absorpcí oxidu uhličitého ze vzduchu), zřídka se používá poměr menší než 2:1, což odpovídá 1:0,5:100 směsi s méně vápna.
Pro zajištění lepšího smáčecího účinku se přidává povrchově aktivní látka. Lze použít smáčedla na bázi terpenalkoholu (borová pryskyřice) nebo přírodní černé mýdlo, ale to má insekticidní vlastnosti, které mohou být škodlivé pro životní prostředí. Černé mýdlo hubí bez rozdílu vše živé, jak škodlivé blechy, mšice, molice atd., tak i prospěšné berušky a pestřenky, atd.
Návod k použití
Brambory, rajčata, vinnou révu a jahody je vhodné ošetřit v polovině jara a pak opakovat v případě potřeby maximálně každých 15 dní (podle klimatu). Je třeba dávat pozor, aby se neošetřovalo samotné ovoce, aby nedošlo k pachuti a riziku otravy.
Ošetření jsou pouze preventivní - neléčí, a proto je nutné je provádět před deštěm, při nebo po kterém hrozí vznik houbového onemocnění. Postřik bude částečně smýván deštěm a je nutné s kúrou začít znovu, jakmile dojde k jejímu vymytí.
Na růže, ovocné stromy, keře s opadavým olistěním se preventivní ošetření aplikuje někdy na podzim (ideálně těsně po opadu listů) nebo na samém začátku jara, těsně před objevením prvních poupat.
Pokud je rok nebo období vlhké, v obou případech je často vhodné operaci opakovat 2 až 3krát (v 15denních intervalech). Toto ošetření omezí tvorbu škodlivých plísní na jaře. Použití na růže je třeba zvážit, i když se používá po desetiletí, tak pro tuto plodinu je k ošetření povolena pouze síra.
Bordeauxská jícha chrání pouze to, co zakrývá. Zlepšením přilnavosti produktu přidáním jednoho litru odstředěného mléka na 10 litrů jíchy vidíme lepší odolnost proti dešti, ale tyto bílkoviny mohou také živit plísně nebo bakterie. Preferuje se proto černé mýdlo nebo efektivněji smáčedla na bázi terpenalkoholu (borová pryskyřice), která zvyšují retenci, přilnavost a odolnost vůči smytí.
Rizika
Bylo zjištěno, že směs Bordeaux je škodlivá pro ryby a pro hospodářská zvířata, a kvůli potenciálnímu hromadění mědi v půdě, i pro žížaly.
Bordeauxská jícha byla používána jako prevence plísní na bramborách v tak zvané bramborové zemi severní Severní Ameriky Maine od roku 1921. Začala ji také používat United Fruit Company v celé Latinské Americe kolem roku 1922. Směs tam byla přezdívána perico nebo „papouch“, protože dělníci po její aplikaci na rostliny úplně zmodrali. Mnoho těchto pracovníků později onemocnělo nebo zemřelo na otravu kvůli toxické chemikálii.
Měď je pro všechny savce nezbytným stopovým prvkem, ale jen ve velmi nízkých dávkách. Pro člověka se stává toxickou s akutními účinky nad 0,3 až 1,4 g/kg tělesné hmotnosti, nejtoxičtější je síran měďnatý neboli modrá skalice. Nejbolestivější a velmi častý účinek se týká očí a jde o zánět spojivek, který představuje 24 % zjištěných příznaků. Další pak jsou postižené sliznice a kůže (dermatitida nebo ekzém představují až 80 % hlášených případů), až po respiračními problémy a podráždění nosu.
Plicní syndrom zvaný Vineyard Sprayers' Lung byl popsán u portugalských vinařů manipulujících se směsí Bordeaux. Intersticiální plicní onemocnění (někdy fibrotizující), charakterizované výskytem histiocytárních granulomů a fibrohyalinních uzlů obsahujících měď. U těchto pacientů byl hlášen vysoký výskyt adenokarcinomu (zejména karcinomu alveolárních buněk) a v některých případech také poškození jater (fibróza, mikronodulární cirhóza, angiosarkom) a portální hypertenze. Měď byla také nalezena v makrofázích odebraných ze sputa pracovníků pověřených postřikem bordeauxské směsi na vinice.
Ze všech těchto důvodů je tento produkt označen „Xi“: produkt dráždící oči a kůži.
Směs Bordeaux je velmi toxická při vdechování.