Réva v červenci
Réva má za sebou nejdůležitější krok pro produkci hroznů – kvetení. Co se bude dít s révou tento měsíc?
Po odkvetení se z květů stávají malé bobulky. Ty se zvětšují a zároveň těžknou. Stopečky tvořící kostru hroznu jsou jejich hmotností tak zatěžovány, že už se neudrží ve vzpřímené poloze a mladičký hrozen, poslušen zákona gravitace, se postupně ohýbá dolů. Tato fenofáze se proto nazývá „zavěšování hroznů“. Změna nastává v době, kdy je většina normálně opylených bobulek veliká asi tak jako semena v hrachovém lusku. Proto druhý název pro toto stádium je „velikost hrášku“. Kromě toho existuje ještě několik dalších krajových pojmenování. V této době je réva velmi vděčná za přísun vody, kterou potřebuje právě pro růst bobulí.
A co budeme my vinohradníci ve vinici dělat v tomto měsíci?
Některé práce si zopakujeme, například zastrkování výhonů do dvojdrátí (či jejich vyvazování), také můžeme pokračovat ve vylamování zálistků, které od minula dorostly a začínají zahušťovat keře v horní části letorostů, případně zastiňovat hrozny. Jiné práce budeme u většiny způsobů vedení dělat poprvé. Jde o takzvané „osečkování“. Účelem tohoto agrotechnického zásahu je zastavit prodlužovací růst letorostů a tak je přimět, aby se „věnovaly potomstvu“, tady začaly ukládat asimiláty tak, aby byly použitelné pro vyvíjející se hrozny. Réva má značně vyvinutou apikální dominanci, jak jsme si vysvětlili v lednu, a proto vrchol výhonu silně podněcuje letorost k dalšímu intenzivnímu růstu, za což zodpovídá fytohormon zvaný auxin. Správně bych měla říci fytohormony, protože auxinů si réva vytváří více druhů a ukládá si je ve vrcholcích výhonů.
Teoreticky by se tedy dalo říci, že růst se zastaví odstraněním pouhých několika vrcholových buněk, takže by stačilo odštípnout třeba jen jediný centimetr výhonu. V praxi je tomu trochu jinak. Takhle by osečkování fungovalo, kdyby se provedlo v tom správném termínu, tedy asi na konci fenofáze uzavírání hroznů nebo lépe na začátku zaměkání hroznů. Jenže v té době by už byly přírůstky na letorostech tak dlouhé, že by pro ně nestačila drátěnka a začaly by přepadávat dolů, čímž by zastiňovaly spodní části výhonů s hrozny, které by tak dostávaly méně světla a déle by osychaly. Důsledky by byly jasné: vytvoření podmínek pro rozvoj houbových chorob působících v druhé polovině vegetace, jako je bílá či šedá hniloba, a pak také zpomalení vyzrávání, což by se projevilo v kvalitě hroznů. Zde je vidět osečkovaný vinohrad:
Proto nás intenzivní narůstání výhonů nutí provádět osečkování dříve, obvykle tehdy, kdy k zastiňování porostů pomalu začíná docházet, což často bývá už v červenci. A v této době má réva ještě dostatek síly svůj růst bránit působením apikální dominance, která, když už nemůže podporovat vrcholy letorostů, začne podporovat růst zálistků, které jsme při vylamování na výhonech ponechali kvůli dostatečné fotosyntéze. Z uvedeného vyplývá, že nestačí osečkovat jen jednou, ale že si tuto práci budeme muset nejméně ještě jednou zopakovat.
Jaké nářadí je vhodné použít při osečkování?
Tam, kde je výměra vinice taková, že se k jejich ošetřování používají traktory, bylo vymyšleno, vyvinuto a vyrábí se k tomuto účelu zařízení zvané osečkovač. Osečkovače mohou být jednostranné, pak se řádek musí osečkovat z každé strany samostatně, nebo tunelové, které zakracují výhony z obou stran řádku naráz. Pracovní ústrojí osečkovačů tvoří několik rotujících nožů (zpravidla 2 – 3). Nože jsou umístěny svisle, ale jeden je vodorovný, aby osečkování bylo dokonalé. Za pracujícím osečkovačem jsou k vidění keře uhlazené, jako dáma, když odchází z kadeřnictví. Tedy, pokud byly letorosty dobře zastrkané.
Ovšem tento pěstitelský zásah je potřebné provést i na vinicích ošetřovaných pouze ručně. Na to se hodí různé nářadí: nejčastěji se používají zahradnické nůžky. Tuto práci je možné provádět i srpem či nůžkami na plot. Osoby menšího vzrůstu s nimi mohou pracovat nad hlavou a nemusí se vypínat na špičkách. Znám i někoho, kdo na tuto práci používal mačetu, ale upozorňuji, že je důležité dbát na svou vlastní bezpečnost. Zde je vidět jak vypadá osečkovač:
Jaký je vliv teplého prázdninového počasí na révu?
To víte, že vysoké teploty v tomto období jsou významným pozitivním faktorem! Vysoké teploty jsou totiž podmínkou pro zdárný průběh jednoho důležitého životního děje ve vegetačním cyklu révy, a tím je „iniciace oček“, čímž se označuje zakládání budoucích květenství. To zjednodušeně řečeno znamená, že v očkách, která se vyvíjejí v úžlabí každého listu, se za vhodných tepelných a světelných podmínek diferencují (můžeme říci, že se specializují) buňky, ze kterých v příštím roce budou na vyvíjejícím se letorostu vyrůstat květní laty. Ideální jsou teploty nad 20°C, které přetrvávají nejméně 4 hodiny denně. Jaká bude produkce hroznů v následujícím roce - to právě záleží na průběhu letních teplot. V našich klimatických podmínkách v dané lokalitě průměrně bývají dva, tři nebo i čtyři hrozny na jednom výhonu. Toto vysvětlení je velmi zjednodušené, protože ještě může probíhat dodatečná diferenciace buněk, ale pro naše účely toto jednoduché objasnění postačí.
Houbové choroby
Ovšem všechno má svůj rub i líc, takže budou-li prázdninové dny příjemně teplé, vinohradníci budou muset zaměřit pozornost na houbové choroby. Je to tak?
Jistě. Červencová „ochranářská“ aktivita je velmi podobná té, kterou jsme vykonávali v červnu. Podle průběhu počasí se mohou objevovat příznaky nám už známých onemocnění. V případě delší periody suchého počasí je nutné při kontrole révových keřů zaměřit pozornost na padlí. Fakt, že by mohlo škodit, může napovědět jeho výskyt také na jiných druzích rostlin, např. na růžích, angreštech nebo i na mahonii. Může být celá pokrytá „moučnatým“ povlakem padlí. Sice v těchto případech jde o jiný druh padlí nežli padlí révové, nicméně jeho projevy a škodlivost jsou téměř stejné – napadená pletiva dále nerostou. V tomto měsíci padlí nejvíce škodí na narůstajících bobulích, a pokud není eliminováno vhodným postřikem, může zlikvidovat celou úrodu. Zde je vidět „pomoučení“ listů způsobené padlím révy:
A zde je vidět hrozen masivně napadený padlím révy:
Pokud červenec provázejí časté srážky, nemusíme se padlí příliš obávat, protože to, jak jsme si již řekli dříve, trvalé deště nesnáší. O to víc musíme hlídat plíseň révy neboli peronosporu, které se daří ve vlhku. Ta poškozuje samozřejmě stále listy a také bobule před kvetením, ale i po něm. Mladé hrozny pak zasychají a zčernalé zůstávají na keřích. Zde je vidět list napadený plísní révy („olejovitá“ skvrna):
Jaké chemické přípravky budou v tomto měsíci pro jednotlivá onemocnění nejvhodnější?
Je možné znovu nasadit ty, které jsme použili při předcházejícím ošetření. Časté používání chemických přípravků však s sebou nese nebezpečí, že si na ně původci houbových chorob zvyknou. Přípravky tak přestávají účinkovat. Zvláště při několikrát opakovaných zásazích se tedy přípravky musejí střídat, zejména pak ve druhé polovině vegetace. V souvislosti s používáním chemických přípravků na ochranu před chorobami a škůdci musím upozornit na jednu velmi důležitou věc, a to na ochranné lhůty. Věřím, že většina pěstitelů ví, o co se jedná, ale vzhledem k závažnosti tématu se o tom zmíním.
Každý povolený chemický přípravek na ochranu rostlin před tím, nežli je povolen, musí projít přísnými testy, kterými se zkoumá vliv konkrétní účinné chemické látky na životní prostředí, na ostatní organismy včetně člověka, na včely, na vodní zdroje apod. Teprve pak se smí vyrábět, prodávat a používat. Toto povolení má pro jednotlivé konkrétní přípravky od konkrétních výrobců omezenou účinnost, proto se po čase jejich výroba a prodej zastavuje a objevují se na trhu jiné. Při zahájení výroby chemického přípravku musí být vypracován tzv. bezpečnostní list, kde se uvádí, čím účinná látka konkrétně škodí, jak s přípravkem pracovat, jak likvidovat jeho zbytky a obaly apod. Základní informace z bezpečnostního listu musí být uvedeny také na obalu přípravku. Jedním z nejdůležitějších údajů pro pěstitele je tzv. ochranná lhůta. To je doba určující, jak dlouho po aplikaci prostředku se zemědělské produkty nesmí sklízet. Teprve po jejím uplynutí by měla být sklizeň zahájena. Stanovením délky ochranné lhůty je garantováno, že po jejím uplynutí by přípravek neměl již působit negativně na životní prostředí, potažmo na člověka. Proto by si měl každý ve vlastním zájmu ochrannou lhůtu zjistit před použitím přípravku, nejlépe před jeho nákupem, a samozřejmě by ji měl dodržovat.
Měl by ji dodržovat... Jak je tomu v praxi?
Profesionální pěstitelé (a teď mluvím o zemědělcích obecně) jsou v této záležitosti kontrolováni státem. Platí pro ně legislativní předpisy, které nařizují, jak mají k používání chemických prostředků v zemědělství přistupovat. Musí být registrováni jako zemědělci, musí projít školeními a zkouškami a teprve poté mohou chemické přípravky ve větších množstvích nakupovat, uskladňovat a používat. Musí se vést pečlivá evidence jejich spotřeby včetně data aplikace. Dokonce se zapisují i údaje o aktuálním počasí, především teplota a síla větru. A registrovaní pěstitelé jsou také příslušným úřadem kontrolováni, pochopitelně včetně dodržování ochranných lhůt.
Ovšem drobní pěstitelé z řad zahrádkářů nejsou evidováni jako zemědělci a proto pod kontrolu státu nespadají. Většinu svých pěstitelských produktů však zkonzumují sami, nebo svými výpěstky obdarovávají rodinné příslušníky a přátele. Mají tedy velký zájem používat chemické přípravky předepsaným způsobem, aby sami sobě škodili co nejméně. Ostatně v drobném prodeji ani nejsou k mání razantnější a tedy škodlivější přípravky.
Škůdci vinné révy
Houbové choroby bychom tedy měli zase na čas zlikvidované. A co škůdci?
Škůdcům jsme se doposud věnovali jen jedenkrát – v dubnu jsme se seznámili s těmi, kteří škodí už na začátku vegetace. To jsou především roztoči. S těmi se nejlépe bojuje předjarním postřikem. Réva však má nepřátele i mezi motýly. Jde o dva druhy, které se chovají stejným způsobem, takže je můžeme řešit najednou. Jsou to motýli, velikostně odpovídající asi tak molům, jmenují se obaleč mramorovaný, latinsky Lobesia botrana a obalečík jednopásý, latinsky Eupoecilia ambiquella. Ve svém životním cyklu procházejí několika stádii: z vajíček se vylíhnou larvy, ty se zakuklí, a posléze z kukly vyletí motýlek. Vzájemně je můžeme rozpoznat právě ve stádiu dospělce, tedy motýla. V našich podmínkách mívají 2 – 3 generace za vegetaci. Škodí především jejich housenky, a to tím, že v první generaci vyžírají jednotlivé kvítky nebo i celá květenství. Zbytky kvítků spojují se svým trusem a z této směsi vytvářejí „pavučinky“, kterými květy obalují. Odtud jejich název. Druhá generace způsobuje škody mnohem větší, protože housenky druhé generace se „pasou“ na bobulích, kde poškodí slupku a vyžírají jejich vnitřky. Někdo by mohl říci: no, to je toho, tak ať si dají, celou sklizeň nám přece nesežerou. To je sice pravda, ale druhá generace obalečů škodí především tím, že se narušením celistvosti slupky bobulí otevírá cesta houbovým chorobám druhé poloviny vegetace. Zde je vidět mladý hrozen zahalený do „pavučiny“ obalečů:
Můžeme proti nim bojovat jinak než chemicky?
Ano, v tomto případě mám dobrou zprávu: chemická ochrana se už běžně nahrazuje šetrnější ochranou biologickou. Pro velkoproducenty se hodí metoda zvaná „matení samců“. Je založena na aplikaci samičích feromonů do prostoru vinice v odpařovačích, feromony se uvolňují do vzduchu a vytvářejí obalečům takové „erotické dusno“, že nejsou schopni konkrétní samičky nalézt. Ty pak nejsou oplodněny a další generace se tudíž nevylíhne. Tato metoda se bohužel nehodí pro majitele malých viničních ploch, protože feromonový mrak nad malou plochou může být snadno větrem zavát tam, kde už vinice není.
Další metoda je založena na dodávání parazitoidů do těl larev. Ty umí larvy tak poškodit, že uhynou. Jde o mikroorganizmus zvaný Bacillus thuringiensis, který má svou buňku vybavenou toxinem. Když se Bacillus thurigiensis dostane do trávící soustavy larvy, toxin se v ní rozpustí a larvu zlikviduje. Zdá se to být drsné, ale tato metoda ochrání hrozny. Konec konců, tento mikroorganizmus nepoužívají jen vinaři, uplatní se v řadě ovocnářských, zelinářských a polních kultur. Biopřípravek obsahující Bacillus thuringiensis používaný ve vinohradnictví se jmenuje Leponox Plus, dříve se vyráběl přípravek Biobit. Samozřejmě je možná i chemická ochrana, zde bych mohla jmenovat přípravek Decis Mega.
Podle čeho poznáme, že je čas zásahu? Jistě nebudeme čekat, až zpozorujeme motýly?
To by ani dost dobře nešlo, většinou létají po setmění. Co je v případě likvidace těchto škodlivých motýlů podstatné, je přesné stanovení termínu zásahu. Ten proti nim je efektivní tehdy, když je aplikován na co největší množství housenek. Proto musíme vědět, kdy přesně se tento škůdce množí. K tomuto poznání slouží Biopřípravek. Pomocí feromonu jsou samečci přilákáni k lapači, kde se zachytí na lepové desce. Lapače se kontrolují jedenkrát za týden, odchycení jedinci se evidují a samozřejmě se vždy musí z lepové desky odstranit. Při zvětšování úlovku se pak lapače kontrolují každý druhý den. Výskyt 10 jedinců, přepočítáno na den, signalizuje rozvoj populace obalečů. Protože jsou zachytáváni dospělí jedinci, máme přibližně deset dní na to, abychom si rozmysleli, jaký přípravek chceme použít, stačili si ho obstarat a aplikovat.
Všimla jsem si, že sem tam na některých listech jakoby někdo vystříhával kolečka nebo je ukrajoval do oblouku. To je také dílo nějakého hmyzu? Zajímalo by mě, zda proti němu vinaři nějak bojují.
Zde je vidět onen požer na listech „vystříhávaná kolečka“, lalokonosec rýhovaný:
Podle toho, co vidím na tomto snímku, patrně jde o požer listových čepelí broukem, který se jmenuje lalokonosec rýhovaný, latinsky Otiorhynchus sulcatus. Ten škodí na révě jen ojediněle. Ale můžeme se s ním setkat hlavně na okrasných rostlinách, např. na rododendronech, vistárii, hostě či loubinci. Jde o asi centimetrového černého brouka s dlouhým noscem. Proto také patří do čeledi nosatcovitých. Dospělí brouci takto okusují listy. Bioochrana se provádí aplikací dravých háďátek formou zálivky do půdy pod rostlinami. Háďátka zlikvidují larvy lalokonosce vyvíjející se v půdě. Protože larvy v půdě mohou přežívat až tři roky, doporučuje se zálivku s háďátky opakovat. Tento postup je doporučován především pro okrasné rostliny, u révy je výskyt tak ojedinělý, že vinaři likvidaci tohoto škůdce téměř neřeší. Kromě bioochrany je samozřejmě možné použít i vhodný insekticid, např. Decis Flow, Zolone, Mospilan nebo Karate.
Založení nové vinice
Stále se zabýváme ošetřováním dospělých révových keřů v plodné vinici. Co všechno však musíme vědět a udělat, chceme-li si vinici teprve založit?
To je otázka na nejméně dvě hodiny povídání. Takže si to rozdělíme. Dnes bychom se věnovali spíše přípravným pracím a vlastní výsadbu si necháme zase na jindy.
Ze všeho nejdůležitější je posoudit, zda v místě zamýšlené budoucí vinice jsou podmínky vhodné pro vinnou révu. Pokud tuhle otázku řeší někdo, kdo se stane profesionálním velkoproducentem, má nad sebou bič, který se jmenuje: finanční prostředky. Založit vinici, která by ho v budoucnu měla uživit, je nemalá investice, proto musí být všechno důkladně prověřeno a promyšleno. Z tohoto pohledu jsou na tom zahrádkáři mnohonásobně lépe. Úplně nejjednodušším kritériem vhodnosti pro pěstování révy je srovnání se zdařilým pěstováním meruněk či broskví. Daří se v daném místě tyto dva ovocné druhy pěstovat? Pokud ano, révě se bude dařit také. Avšak návštěvníci těchto webových stránek patrně mají hlubší zájem o pěstování révy a proto se na tuto otázku podíváme podrobněji.
Nejdůležitějších faktorem podle Vašeho přirovnání asi bude dostatek sluníčka.
Samozřejmě, réva je přece teplomilná. Vhodnost dané lokality se posuzuje podle veličiny zvané suma aktivních nebo suma efektivních teplot. Myslím, že nám budou stačit ty aktivní. Pro révu vinnou je aktivním dnem takový den, kdy průměrná denní teplota je vyšší než 10°C. Hodnoty těchto aktivních teplot, tedy průměrných denních teplot (např. 10,2°C, 14,8°C nebo třeba 25,5°C) se sečtou za celý rok a na této sumě pak závisí výběr ranějších nebo pozdnějších odrůd. Pro ty úplně nejranější odrůdy, jako je např. kdysi značně rozšířená odrůda Čabaňská perla, či pro nově povolené Jakubské, je minimální hodnota sumy aktivních teplot 2 200°C. Hodnoty okolo 2 500°C jsou přiměřené pro středně rané odrůdy, jako je například Müller Thurgau nebo Modrý Portugal. A pozdní odrůdy, jako například Ryzlink rýnský, odrůdy z rodiny Rulandských, Tramín červený či Ryzlink vlašský, vyžadují hodnotu sumy aktivních teplot okolo 2 700°C.
Réva je také světlomilná, proto je potřeba ji umístit na sluníčko, rozhodně by neměla být zastíněna stromy. Nejvíce světla potřebuje pochopitelně při dozrávání hroznů, ale také při iniciaci oček, o které jsme mluvili před chvílí.
Možnost pěstování révy je určitě také limitována nadmořskou výškou. Existuje nějaká číselně vyjádřitelná hranice?
No ovšemže. Hranice nadmořské výšky možného pěstování révy úzce souvisí s dalšími klimatickými faktory, např. zda jde o přímořské klima nebo kontinentální. V našich klimatických podmínkách se za bezpečnou pro révu považuje nadmořská výška přibližně do 250 m. Samozřejmě, že se mohou ozvat ti pěstitelé, kteří pěstují révu i výše, ale vždy to záleží také na lokálních podmínkách dané parcely.
Jak je na tom réva s potřebou vody?
Potřebuje ji jako každá rostlina. Velmi „žíznivá“ je hned v několika fenofázích, jak růstových, tak ve fázích zrání. Měla by mít dostatek vody před rašením, po odkvetení a při zaměkávání. Naopak srážky by se neměly vyskytovat v době kvetení, aby nedocházelo ke sprchávání – to už jsme si vysvětlovali v dubnu a v červnu. Co se týká celkového množství srážek, máme svou „srážkovou“ veličinu, která se jmenuje, jak jinak, suma srážek, takže jde o sčítání srážek za vegetaci, počítají se ale i srážky v zimě, včetně sněhových srážek. Minimální hodnota této sumy srážek, při které réva s bídou přežívá a k nějaké velké produkci hroznů se nemá, je 300 mm za rok. Optimum srážek představují v naší zeměpisné poloze hodnoty 600 – 800 mm za rok.
Ještě něco potřebujeme o své budoucí vinici vědět?
Víme, že vinice patří na svah a ne do roviny. Dosti podstatnou věcí při výběru vhodného pozemku je orientace svahu ke světovým stranám. Samosebou ideální je jižní svah, ale réva snese i ostatní světové strany, s výjimkou severu. Také je radno si uvědomit, že na výškově odlišných částech delšího svahu mohou být odlišné především teplotní podmínky. Je-li pozemek na vrcholu kopce, častěji tam fouká vítr, a tím dochází ke snižování teplot. Naopak v dolní části je dobré počítat s tím, že studený vzduch muže za určitých podmínek po svahu stékat a v ďolíku mohou být déle mrazové teploty. Proto se tam hodí odrůdy později rašící. Takže ideálem je prostřední část jižního svahu. V domácích výsadbách je možné si lokální podmínky zlepšit například tím, že se révový řádek vysadí u stěny nebo jiné bariéry, která révu chrání.
Co se týká druhů půd, réva je značně tolerantní, roste v půdách písčitých, hlinitých i kamenitých. Jediný druh půdy nesnáší – to jsou půdy se značným množstvím jílu, které proto bývají značně mokré. Réva zkrátka nemá ráda „mokré nohy“, protože v takových půdách často dochází k uhnívání kořenů. To se ostatně stává i řadě jiných druhů rostlin.
Ještě něco málo k zmíněnému využívání svahů: je jasné, že pro používání mechanizace může být sklon svahu jen takový, aby se na něm stroje udržely. Ovšem drobní pěstitelé, kteří si musí všechno do kopce i z kopce odnosit sami, mohou být odvážnější, a založit si vinici i na svahu se značným sklonem – tak jak si troufají. Takto situované viničky je často vidět v některých, především jižních a západních částech Evropy, např. v Itálii, Francii, Španělsku, Řecku apod.
Abyste měli kvalitní hrozny i v méně příznivých podmínkách, to vám přejí Ludmila Svobodová a Hanka Synková.
Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová
Slovníček použitých odborných výrazů
- osečkování – odstraňování vrcholů letorostů s auxinem, hormonem podporujícím růst
- apikální dominance – převaha vrcholových výhonů nad spodními, daná auxinem
- osečkovač – stroj nesený traktorem, zakracující výhony
- iniciace oček – zakládání buněk, ze kterých budou v následujícím roce květenství a po odkvětu hrozny
- padlí – houbová choroba, rozvíjející se převážně za sušších podmínek a vyšších teplot
- peronospora – plíseň révy, houbová choroba rozvíjející se v dobách s delším výskytem srážek a vyšších teplot
- ochranná lhůta přípravku – počet dní po aplikaci přípravku, po kterou se nesmí sklízet plody
- biopřípravek – přípravek na ochranu rostlin nahrazující chemický přípravek
- lalokonosec rýhovaný – na révě se málo vyskytující škůdce, který způsobuje požery na listech